V roce 2021 bylo v České republice přes 700 tisíc lidí v exekuci. Část z nich měla byt, chatu, domek, na který byla exekuce uvalena. Už jen samotný akt, že exekuce vznikla, že si lidé nepohlídali svoji finanční situaci (a někteří se do situace dostali aniž to věděli) způsobil, že nebyli schopni bez cizí pomoci vyřešení exekuce zvládnout.
Kontaktovala nás paní Milena, která měla pět prokázaných exekučních příkazů a to od nebankovních společností poskytujících půjčky, od Dopravního podniku hl.m.Prahy a od dodavatele energií do bytu, který vlastnila. Byt byl v té době již zatížený exekucí. Kromě těchto problémů s exekucemi měla i problém s alkoholem. I když se velmi dobře v situaci orientovala, díky své slabé vůli nebyla schopná svoji situaci vyřešit. Myslím si, že jen čekala na den, kdy dojde k dražbě bytu, který by někdo koupil, možná i pod cenou, a vystěhoval ji na ulici.  S paní Milenou jsme se opakovaně sešli, v klidu rozebrali situaci ze všech stran a nakonec jsme se domluvili, že pokud se její byt prodá za dohodnutou cenu a pokud exekuce nepřesáhnou odhadovanou výši, což jsme se snažili si ověřit, dostane po prodeji bytu částku 1,3 mil. Kč, s čímž zprvu vůbec nepočítala. Protože se v průběhu řešení této složité situace ukázalo, že exekucí bylo opravdu "jen" pět, paní Milena byt s naší pomocí prodala, dostala své peníze a ještě jsme jí sehnali podnájem, kam jsme jí pomohli se přistěhovat. Její další osud nám není již znám...

Navštívil nás pan Luboš, který se přišel poradit o prodeji své garsoniéry v Praze. Prodej ho ale velmi tlačil, protože byt byl jeho domovem a k prodeji ho tlačila finanční velmi špatná situace, do které se dostal. Cena garsoniéry se tehdy pohybovala kolem 2 mil. Kč. Při rozhovoru, kdy jsme mapovali možnosti, které by jeho nepříznivou situaci mohly vyřešit, jsme zjistili, že na kraji obce nedaleko Benešova u Prahy vlastní ideální podíl 1/4 pozemku o velikosti cca 4000 m2. Občas ho obeslaly různé realitní kanceláře nebo zájemci o jeho podíl a nabídli mu 50-70 Kč/m2, což byla obvyklá tržní cena za ornou půdu, kterou tento pozemek byl. S touto informací a v tomto stavu pan Luboš nemovitost vlastnil a nezabýval se jí. 
Náhodou nás napadlo podívat se do územního plánu obce a zjistili jsme, že ačkoliv není pozemek určen pro stavbu rodinných domů nebo rekreačních objektů, obec neměla v té době schválený jakýkoliv územní plán, teoreticky bylo možné na pozemku stavět nebo se s touto možností v blízké budoucnosti počítalo. Druhý,  3/4 podíl pozemku, vlastnil soused.  Nechali jsme tedy geometrickým plánem rozdělit pozemek, panu Lubošovi připadl již konkrétní pozemek o velikosti cca 1000 m2, nechali jsme vyhotovit projekt na schválení příjezdu na pozemek z hlavní komunikace a pozemek nabídli k prodeji. Z prakticky neprodejného pozemku, resp. jeho ideálního podílu v hodnotě cca 70.000 Kč se ihned stal pozemek prodejný za 1.500.000 až 2.000.000 Kč. Pan Luboš pozemek, se kterým nijak nepočítal, prodal a vyřešil tím svoji finanční situaci.
V této souvislosti je dobré si uvědomit, kolik podobných nemovitostí lidé vlastní aniž vědí, jakou hodnotu tyto nemovitosti mají nebo po konkrétních úkonech mohou mít.

Ceny nemovitostí kolísají a někdy je dobré si tuto situaci uvědomit, zvláště když nám ji přihrál osud v době, kdy řešíme složitou rodinnou situaci. Není to tak dlouho, kdy ceny rodinných domů byly výrazně vyšší, než ceny bytů. Asi si vzpomenou zejména ti starší, že často bydlely dvě nebo dokonce i tři generace v jednom bytě, ve kterém neměly soukromí, a protože se domy kolem měst prodávaly velmi draze a tak majitelé bytů neměli ani šanci myslet na případné přestěhování do domu. Dnes je situace odlišná a dá se říci, že běžné rodinné domy jsou levnější, než byty ve městě. 
V roce 2020 jsme řešili obdobnou situaci rodiny, která bydlela namačkaná v bytě v pražských Vršovicích, kde v průměrně opotřebovaném bytě 4+1, který stávající majitelé získali v devadesátých letech v restituci, bydleli mladí manželé s právě narozeným dítětem, rodiče novopečeného otce a děda. Je pravdou, že se do bytu vešli, každý obýval jeden pokoj a společně využívali kuchyni. Na druhé straně je pochopitelné, že atmosféra soužití byla čas od času napjatá a měla negativní dopad zvláště na nejmladší generaci, která chtěla svoji situaci s bydlením řešit rychle a rázně. 
Když jsme se s částí rodiny setkali, abychom se zamysleli nad řešením jejich problému, ihned nás napadla možnost přestěhování se do většího rodinného domu za Prahou. Žijeme přeci v době, kdy denní dojíždění 25 km do zaměstnání nic neznamená, navíc v rodině měli více osobních aut. Problém byl tedy v hlavě uživatelů bytu, v tomto případě zejména v hlavě střední generace, která lpěla na tom, že byt dostala zpět po svých rodičích, kterým byl v padesátých letech ukraden. Při opakovaných schůzkách, na kterých zazněly argumenty pro a proti se pohnulo myšlení této velké rodiny a nakonec se rodinní příslušníci shodli na tom, že bydlení v domě se zahradou, byť za cenu menší rekonstrukce a dojíždění do práce je pro ně dobrým řešením. Našli 7-pokojový rodinný dům s 1100 m2 velikou zahradou na jihovýchodě Prahy, díky železnici měli snžší spojení s Prahou, než se původně domnívali a byt prodali za cenu, která veškeré náklady spojené s koupí domu a jeho částečnou rekonstrukcí pokryla. Stačilo jen správně vyhodnotit možnosti, které tehdy trh s nemovitostmi nabízel.